Tam, kde ústí Dlouhá třída do třídy Eliščiny, stávala od XIII. stol. brána, původně bezejmenná, od XV. stol. pak „odranou“ nazývaná; branou tou vcházelo se do vesnice Poříče, pojaté roku 1348. do hradeb nově založeného Nového města.Pokud zápisy sahají, víme, že Dlouhá třída nese své jméno nezměněně již od XIII. století.Do XIII. stol. byla Dlouhá třída jednou z hlavních ulic Starého města a teprve od oné doby byla zastíněna ulicí Celetnou. Koncem XVIII. stol. bylo v ní třináct pivovarů a nákladnických domů, z nichž se na dnešní časy zachoval pouze pivovar „U zlaté štiky“, čís. pop. 705. Nedaleko místa, kde stávala „odraná“ brána, je bývalý nákladnický dům „U zlatého stromu“, č. 729., jednopatrový, se čtverhranným arkýřem, na němž „zlatý strom“ ve štuku je proveden. Zevnější průčelí domu je bezvýznamné, poněvadž původní ráz renaissanční při opravě v letech 1875. – 1880. provedené, byl setřen. Koncem XIV. a počátkem XVI. století po majiteli Bartoši „Bartošovským“ se nazývá.

Roku 1545. po sv. Diviši činěna pořádnost o dědictví po zemřelém Matouši, jinak Machovi, majiteli domu „Bartošovského“, jenž zanechal dceru Kateřinu z prvního manželství a vdovu Barboru se synáčkem Antonínem z manželství druhého. Vdova Barbora před purkmistrem a pány činila nárok na jednu třetinu dědictví, druhou třetinu požadujíc pro syna z druhého manželství, dceři z prvního manželství toliko zbylou třetinu jmění ponechávajíc. Poručníci dcery Kateřiny se takovémuto nespravedlivému dělení opřeli, hájíce svěřenky své a dovozujíce, že náleží jí celé zanechané jmění po zemřelém otci, ana prý vdova Barbora nijakého věna svému manželu byla nepřinesla, když s ním ve sňatek vešla, a také prý nebožtík Mach dělal pořízení pouze o svém statku, ve prospěch dcery Kateřiny, o manželce a synu Antonínu se v něm ani nezmíniv. Dále uváděli, že se dobře pamatují, jak se k svému manželu chovala, když umříti měl, kterak hanebným způsobem a neuctivým jazykem jemu i lála, s manželem svým nežila a žíti nechtěla, pravíc jednou poslům, když bylo pro ni od něho posláno, že se raději utopí, než by s ním žila. Je prý to v knihách svědomí zaznamenáno, jak záhy po veselce – který byla koncem masopustu – od svého manžela utekla, s ním nepřebývala, za krátko pak na den sv. Antonína slehla a syna Antonína porodila, o kterém nebožtík pravil, že by jeho dítětem nebyl. Vdova Barbora Machová na to pravila, že se o těch věcech nechce s poručníky hádati, že však jako zemřelého manželka žádá svůj povinný podíl a tolikéž pro svého syna, kteréhož, jsouc s ním v tomto manželství, zrodila. Konec konců této rozepře byl rozsudek, „že jí a tomu dítěti nic nenáleží“.

Ve středu po Narození Panny Marie r. 1577 koupil Jan Kaše s manželkou Rozinou dům „Bartošovský“ od Adama a Lukáše, bratří pozůstalých po Janu Bartošovi, za 350 kop českých a od těchto koupil jej na den sv. Agapita r. 1586. Jan Paumberger s manželkou Markétou za 500 kop českých, a za všecky svršky (nádoby pivovarské) dáno mimo to 150 kop grošů českých. Nový majitel zajisté dům přestavěl, jináče bychom si nedovedli vysvětliti, proč jej Jan starší Paumberger z Paumberku, „J. M. C. služebník a Gegenhaendler nad Ungeltem v Týně“, prodal dne 26. února r. 1609. za tak neobyčejně vysokou cenu trhovou 2000 kop grošů českých Matěji a Anně Koukolovým.Ku přestavbě domu, aneb alespoň dvorní jeho části, jak i vyobrazení naše ukazuje, vztahuje se nápis: „Anni Domini 1608“, vyrytý v horní části dřevěných vrat při hlavním vchodu. Do téže doby klademe také arkádové chodby na nádvoří, které na třech stranách domu se spatřují, ale zdá se dle všeho, že bývaly též na čtvrté straně nádvoří.Na východní a severní straně nádvoří zvihá se v prvém patře jako chodba sloupová galerie, skládající se z kamenných, toskánských sloupů, rythmicky půlkruhem zaklenutých, jejichž archivolty nesou lehkou římsu budovy. Vždy dvě a dvě pole sloupů těch spočívají na přízemních rustikovaných velkých obloucích, z nichž dnes mnohé jsou zazděny. Podprsí arkádové galerie má jednoduché hladké výplně, a jen nad jedním malým obloukem v prvním patře vidíme listnatou haluz ve štuku provedenou. Celá stavba svědčí o tom, že tu sádlil zámožný pražský měšťan, jenž měl vzácný smysl umělecký.

Matěj Koukol odkázal posledním pořízením ze dne 15. října r. 1641. nákladnický dům „U zlatého stromu“ i se sladovnou a příslušenstvím mladšímu synu svému Šimonovi, který jej po sboření nově vystavěl. Pak se dostal dům ten odkazem Doroty Koukolové vnučce její Ludmile Krocínové z Drahobejle, rozené Kempinové a konečně prodán od dědiců Krocínovských, když byl r. 1689. vyhořel, Vilému Ignáci Khettnerovi z Khetten, ingrosatoru desk památných, za 6800 rýnských a 50 rýnských klíčného. –Vladycký rod Krocínů z Drahobejle měl v Praze ještě v první polovici devatenáctého století potomky. Předkem rodu toho byl Václav Krocín z Drahobejle (narozen kolem r. 1535.), jenž se stal r. 1584. primátorem Starého města pražského a zemřel r. 1605. Byl z nejslavnějších primátorů pražských, staraje se neobyčejně o rozkvět města; rodem byl ze Žatce a jmenoval se původně Šafránek (šafrán, řecky krókos), r. 1587. byl povýšen do stavu vladyckého a dostal ve znak lva držícího v tlapě květ šafránový.Náhrobní kámen jeho zazděn je ve dvoře domu „U Halánků“, jenž mu náležíval, kdež znak jeho ještě dnes možno spatřiti. „Zlatý strom“ byl ještě v polovici uplynulého století domem nákladnickým, kde se sice připravoval slad pro vaření piva, ale pivo mimo dům v pivovaře se vařilo, uvařená mladinka pak po vykvašení v kádích ve spilce v sudech jako pivo se chovala a konečně pivo se v šenkovně domu čepovalo. Od vedení nákladu na vaření piva jmenovaly se takové domy „nákladnické“.